Jaký je tvůj leden 2023? 

19.01.2023


Běží podle plánu nebo je plný překvapení?


O nemoci, zoufalství, životních lekcích a hodnotách, o transformaci.


Začnu od konce uvědoměním, které ke mě přišlo ráno 12.1.2023, čtrnáctý den s nemocí, která mě srazila na kolena, abych se mohla znovu zvednout a vyšla silnější.


"Život se nedá naplánovat, život se děje".  


Tato pravda se mi potvrzuje stále častěji.

I to, že je na nás, zda to přijmeme, přizpůsobíme vlnám života svůj styl jízdy a vezmeme si z toho to nejlepší učení nebo zda na oněch vlnách pojedeme stále stejně a budeme z nich opakovaně padat.


Konec roku mi přichystal překvapení. 


Měla jsem v plánu 2.1. vykročit plná sil. Vrhnout se do záležitostí kolem diplomové práce v rámci studia psychologie, věnovat se svému podnikání, tvořit pro vás obsah, produkty a webináře, koučovat a také se ladit na přicházející porod a tak vůbec, užívat si vlnu novoroční energie. 


Všeho jsem se však musela vzdát, zpomalovat, pouštět plány a přizpůsobovat se oné vlně, kterou jsem neplánovala.


Skolila mě nemoc, která se plíživě zhoršovala, abych jí viděla a zastavila se naplno.


Zdálo se to jako obyčejná viróza. Lehká teplota, rýma, bolest v krku. Většinou to u mě trvá tři dny. Říkám si, tak si trochu odpočinu.  Ve chvílích, kdy je lépe, pokračuji dál a pluji dny jako obvykle.


Holky odvést do školy a školky, něco málo vyřídit, něco na PC, ač cítím, že to mi energii bere rychle, ještě psa vyvenčit. O víkendu vařit, odvézt holky na narozeninovou oslavu, rychle si odpočinout, pak zase na nohy. To rozchodím, říkám si...


Ano, i já nejsem vždy dokonalá v naplňování svých potřeb v pravý čas. 


Nicméně následující den, jedenáctý den této "virózy" byl přelomový. Vše se rapidně zhoršilo.

 

Je čas na pozorné vnímání sama sebe, na laskavost k sobě.


Postupně se totiž začaly více a více přidávat záchvaty kašle, v noci doslova dusící. Nemohla jsem si ani lehnout. Síly začaly docházet. Zvlášť když každé zakašlání pro mě znamenalo škubání v už tak dosti bolavých bedrech z pokročilého stádia těhotenství. Doslova jsem se cítila, že se už "nemám o co opřít". 

Mimochodem pokaždé, když vyslovím takovouto metaforu, zastavím se a zamýšlím se, co mi to opravdu říká. Fráze jako "už nemůžu, mám toho po krk, bolí mě z toho hlava" mají hluboký psychosomatický význam. 


Je čas se zachránit.


Volám doktorce, od které jsem poslední návštěvu odešla s tím, že to není tak hrozné a dostala ACC sirup, což potvrdilo mou racionální hypotézu, že to bude pár denní viróza jako vždy.


Teď už cítím, že je to jinak. CRP hodnoty vyletěly do výšin a já s vděčností jako nikdy, po mnoha dnech a nocích dušení se kašlem, přijala penicilin jako největší dárek a každý prášek polkla s vděčností a slovy "děkuji ti a prosím tě o léčení".


Já, která se vše snaží rozehnat bylinkami, esenciálními oleji, zázvorem, kurkumou, meditacemi či vizualizacemi a další vnitřní prací jsem tento den pocítila hlubokou vděčnost a pokoru k lékařům a lékům, které jsou v určitý moment, společně s přijetím vlastní zodpovědnosti za léčení, nedílnou součástí cesty ke zdraví.


Ruku v ruce jsem si začala říkat o pomoc na více stranách a začala se naplno věnovat sama sobě.


Co mi kromě penicilinu pomáhalo?





  • pouštění a zpomalení - naprosté puštění všech "musím". Doslova jsem si při vydechování vyslovovala nahlas "pouštím pouštím pouštím", abych mému dechu dovolila na nic "nemyslet".


  • teplo a zábaly, které mi doporučily mé drahocenné přítelkyně a teplo z elektrické dečky, kterou nějakou dobu zpět pořídil můj manžel. Tenkrát jsem se tak trochu smála, na co jí potřebujeme. Teď však udělala velkou službu! Když už jsem byla naprosto vyčerpaná z kašle, dovolilo mi teplo, kterým mě ovinula, usnout alespoň na chvilku jak malému miminku. 


  • esenciální oleje - nekonečné defúzování mých milovaných esenciálních a vysokovibračních olejů youngliving a jejich užívání vně i vnitřně (Copaiba - pryskyřice brazilského stromu proti zánětům, R.C. - směs eukalyptů na respirační onemocnění, Kadidlo na spojení s vyšším já, avšak i na podporu funkce dýchacích cest, Thieves - směs podporující funkci imunitního systému, Levandule na zklidnění a opečování se v těhu, Growding - směs jehličnanů na úzdravu dýchacího aparátu, Purification - směs eukalyptů a citrusů na očistu ducha i těla). Pokud se chcete o užívání olejů dozvědět více, můžete mi kdykoliv napsat třeba SEM.


  • moje holčičky, Natálka a Amélka, které se mě při každém zakašlání ptaly, zda jsem ok. Které mi  nosily drahé kameny na hrudník, ať se mohu nadechnout, přikrývaly mě se vší péčí dekou, hladily a co nejvíc, začaly být mnohem samostatnější a naučily se samy sprchovat, usínat a včas vstávat, abychom se ušetřili ranního stresu.


  • sny, které mi pomáhaly odžít negativní emoce a strachy vynořující se spolu s nemocí v kombinaci s pokročilým stádiem těhotenství. Den, kdy penicilin začal bojovat s bacily, jsem si tento proces živě prožila ve snu. Přišly do něj černí hadi v nadživotní velikosti. Naopak pár dní na to, kdy penicilin začal poprvé zabírat, přišel pro změnu nádherný sen, ve kterém bylo mnoho symboliky osvobození a procítění životních hodnot jako je svoboda, autenticita a nespoutanost. A já pochopila, že vše je na dobré cestě.


  • víra a emoční přelaďování, které mi pomáhaly nepropadat černým myšlenkám a věřit, že tu se mnou nebudou napořád. Tělo a mysl jsou dvě propojené nádoby.  Věděla jsem, že hned jak bude lépe na těle, bude lépe i na mysli. A naopak, že i svými myšlenkami mohu ovlivnit stav těla. Ne náhodou jsem tak narazila na duchovního mentora a kouče Marka Dzirasu. Poslechnout si vtipného a moudrého chlápíka bylo to pravé osvěžení, které jsem potřebovala. Navíc jsem si hned zkusila techniku emocionálního přelaďování, kterou nabízí v tomto videu (1. hod, 17. minuta). Ta mou černou náladu ve chvilce pozvedla z dvojky na sedmičku. Určitě jí, když bude příhodno, ráda zařadím i do mé koučovací praxe. 


Po osvobozujícím prožitku ve snu. 


Co mě to celé naučilo? V čem byla ona transformace?


  • pravidelnost, důslednost a nové návyky, které mi nemoc pomohla budovat. Naučila mě, že léčbu a péči o sebe je potřeba vzít z gruntu a nepolevovat při sebemenším náznaku zlepšení. Priority se proměnily. Konečně jsem dostala na přední příčky spánek a odpočinek, pravidelné užívání vitamínů, vyživování se kvalitním jídlem. Také jsem začala předávat více zodpovědnosti na dcerky. Mé omezené možnosti nás vedly k úpravě režimu a osamostatnění holek v mnoha záležitostech. Naučily se samy sprchovat a zvládnout večerní hygienu, usínat bez dlouhého uspávání, připravit si snídani, vstát do školy a školky s dostatečným předstihem (ať se zmenší hladina stresu a tím i mé kašlání) a dokonce bylo pár nocí, kdy spaly celou noc samy: Tolik nového se naučily! Jejich sebevědomí rostlo ze dne na den.


    Otázka pro vás👉
     S jakým návykem už delší dobu chcete začít? 
     
    Vyberte 1-2 nové návyky, o kterých delší dobu přemýšlíte (např. začít den procházkou, číst 20 min denně z knihy). Napište si to a pár dní pozorujte, zda a jak moc jim dáváte ve svých dnech prostor a jak je můžete postupně do svých dnů zařadit. Např. vyměnit za činnost, která vám bere oněch 20 min, ale není tak zdrojová. A pokud to také chcete vzít z gruntu, ráda vás podpořím osobním koučinkem. Více o možnostech ZDE.


  • větší pokoře k lékařům a lékům. Když už "bylinky" nezabíraly, pocítila jsem obrovskou vděčnost za klasickou medicínu a za možnost užít lék, který mi boj s bakteriemi pomohl urychlit.  


  • vnímání a komunikování potřeb. Jen my sami jsme zodpovědní za detekování vlastních potřeb a jejich naplňování. Tato nemoc mě naučila ještě přímočařeji komunikovat svému okolí i sobě to, co potřebuji. Bez výčitek, s plným respektem k vlastním hranicím, bez očekávání, že to ze mě někdo vyčte. Proces uzdravování pak nabral rychlejší obrátky. 


  • prožívání vděčnosti a všímavosti. V den, kdy započalo mé uzdravování, začalo svítit slunce. Vnímala jsem tu symboliku.  Hltala jsem s vděčností každý okamžik. Své dny prožívala jako meditaci. Všímala jsem si radosti, štěstí a lásky všude kolem sebe.  Dívala jsem se jiným okem. Má chůze nebyla uspěchaná s telefonem v ruce. Má chůze byla všímavá. Smála jsem se na lidi kolem, jako bych se právě narodila a oni na mě. Tohle umí zpomalení. Dovoluje nám užívat si a plně vnímat obyčejné věci. Mé dny dostaly jiný rozměr. 


  • znovuobjevení podstatných hodnot - kvalitní chvilky spolu a plná pozornost, zdraví, rozmazlování sebe sama, spontánnost a radost z maličkostí.


Mini přechodový rituál na oslavu zdraví.
Mini přechodový rituál na oslavu zdraví.


Jak jsem to celé uzavřela? Co byly mé mini přechodové rituály? 

Autoterapie urovnáním si myšlenek a poselství nemoci napsáním tohoto článku. Miluji to. Píši si deníky od střední školy. Pomáhají mi uzemnit se a odnést si i z těžkých zkušeností to nejlepší.  

Očistná sprcha a pomyslné smývání zbytků nemoci.  

Víkend bez dětí a oslavný oběd s mužem v milované restauraci. Oslava jídlem a přípitkem na podporu znovuobnoveného zdraví. 


Co chci říct závěrem a proč to celé píšu?

Každá nemoc je dar a cesta k sebepoznání a obnovení sil.

Zdraví je nejvíc a zodpovědní jsme za něj jen my sami.

Poslouchejme své tělo. 

Bolest je informace, že naše tělo jede mimo náš rytmus.

Když jsme spolu, buďme spolu naplno, vše ostatní počká.

Dovolme si POUŠTĚT. Nic nemusíme.

Dovolme si NASLOUCHAT svým potřebám a naplňovat je. 


Otázka pro vás:

👉 Co byla vaše poslední krize a co vás naučila? 

Zkuste vzít papír a tužku a začít psát. Právě ŤEĎ📝. 

A nebo sdílejte pod tento příspěvek



Tentokrát jsem nešla ani o metr dál, než byla moje hranice.
Tentokrát jsem nešla ani o metr dál, než byla moje hranice.
Než manžel došel pro auto, já se kochala pohledem do kopců.
Než manžel došel pro auto, já se kochala pohledem do kopců.
Když je mamince lépe, stará se jedna o druhou:).
Když je mamince lépe, stará se jedna o druhou:).
Připravuje ségře, kterou bolí bříško, večeři.
Připravuje ségře, kterou bolí bříško, večeři.

Monika Sedláčková

Pomáhám lidem na cestě k vnitřnímu klidu a spokojenosti v každodennosti. Jsem jim podporou v zastavení se, ujasnění si priorit, životního směru a realizace krůčků ke změně, kterou právě potřebují. 

Jsem koučka a lektorka terapeutického tance. Ve své práci se zaměřuji na propojení mysli a těla. Kombinuji koučovací a terapeutický přístup. Vedu k hledání řešení nejen na rozumové úrovni, ale i na tělesné a emocionální. Vedu ostatní k přemýšlení jinak.

Miluji mít vize, cíle, plány a jít za nimi. Makat. Seberealizovat se. A baví mě usnadňovat a zpříjemňovat lidem cesty za jejich sny. I sobě. Miluji ale i tu opačnou stranu mince, zklidnění. Výkon společně s péčí o sebe a zastavením. Život mi stále ukazuje, že to není vždy o makání a hnaní se za úspěchy. Že naše akční kroky by měly jít ruku v ruce se zastavením se a uvědoměním si, co je v životě opravdu důležité. Být tady a teď. Se svými dětmi, se svými milovanými, samy se sebou. Jen tak BÝT.

Celý život jdu za pocitem vnitřního klidu a spokojenosti. Dětství mi nadělilo mnoho pochyb o sobě. Život pak mnoho zkoušek a náročnějších chvilek jako mateřství a nečekané úmrtí táty. Věřím, že nikdo z nás nechce zůstávat v tom, v čem mu není dobře. Věřím v naší schopnost se "vyhrabat" i z toho největšího bláta a jít za štěstím.

Už někdy před 10 lety jsem věděla, že chci ostatní k cestě za vnitřním štěstím provázet také. Šla jsem cestou studia psychologie, koučovacích a terapeutických výcviků. Před 6 lety mi do cesty přišel také spontánní tanec a rituální práce. Došlo mi, že "bez těla už ani ránu". Přestalo mi stačit o věcech jen mluvit. Potřebovala jsem je zažít a odžít na vlastní tělo. Zde začala má cesta a nadšení pro přístupy propojující tělo a mysl, které mi dávají velký smysl. 


💛 Mou vizí je vést nás všechny k zastavení se a naslouchání srdci 💛 

Těším se na cestu s vámi.

Více o mě ZDE.

PS: Můžete si také stáhnout meditace zdarma či se přidat do fb skupiny Na cestě k vnitřnímu klidu.  Ke všemu se dostanete TUDY.